Hery Fotr - velmi uvěřitelný příběh

Početí Heryho Fotra

Jak, kdy a kde byl Hery zplozen?
Při mojí první návštěvě jedný z akcí v Kryštofáku někdy na začátku léta 2000 se uskutečnilo tradiční (tehdy sem eště nevěděl, že tradiční) noční jamování u Rendy v kuchyni. Kytaru uzmul takovej hippie typ Kalandra a začal brnkat právě snad něco vod něj. Volná byla už akorát baskytara, tak sem se přidal. Vzhledem k pokročilý hodině a množství alkoholu kolujícímu v mejch žilách to nebyl žádnej zázrak, ale všichni byli natolik společensky unavený, že to nejspíš nikomu moc nevadilo. Sjeli sme pár skladeb - nějaký Velvety, Dylana a zjistili sme, že oblíbenci se celkem překrejvaj.
Hippiemu říkali Stromař. Až pozdějc sem se dozvěděl, že se menuje ve skutečnosti Petr Řehák. Parkrát sme se pak viděli na Půl cesty, ale dál se hudebně nic nepodnikalo. Nicméně hraní mi po tolika letech chybělo a občas sem bejvalý členy ČZ i Hmyzofrenie ponoukal k obnovení činnosti, leč marně.
Koncem října 2001 se opět konala akce v Kryštofáku a na ní dorazil i Andy. Dali sme řeč a Stromař pravil, že bychom mohli dělat hudbu. Opět se jamovalo, Andy basu obsluhoval excelentně, takže snad tehdy bylo na Heryho zaděláno, ale zatím jen ideově.
Jaro 2002 - znova Kryštofák a znova jam session. Hráli sme zase všechno možný a řekli sme si, že už určitě něco dohromady dáme. Začátkem listopadu se konal další Kryštofák, a to už bylo rozhodnuto, že si s sebou vezmeme nástroje a zkusíme zahrát před auditoriem. V pátek večer sme trošku zazkoušeli na Rendově baráku a v sobotu v hospodě U Kryštofa měl svojí slavnou premiéru Hery Fotr. Ani sme nevěděli, že se tak budeme jmenovat, Stromař to prostě ohlásil do mikrofonu a bylo hotovo. Zazněli Velveti, Dylan, celkem asi 5 skladeb, na bubny se vystřídalo víc lidí, mj. Koloděj. Už si přesně nevzpomínám, jestli se to někomu líbilo, Andy nicméně tvrdil, že se do budoucna musí zkoušet pravidelně, aby se hudba dala poslouchat.

Fotr roste a sílí
Zima 2002-03
V průběhu listopadu a prosince proběhlo několik zkoušek. Odehrávaly se většinou o víkendech u Stromaře na Břevnově. Bydlel tam v podkroví společně s Bubákem, kterýho všichni stále chováme v úctě jako nejlepšího současnýho kytaristu, kterej v Čechách působí. V začátcích nám dával cenný rady, což je pro vznikající kapelu důležitý, a tak sme si ke konci roku domluvili hraní v hospodě Na Hrádku, kde pár našich spanilejch jízd po zkouškách končilo. Zkoušení bylo zajímavý, bez bubeníka, hráli sme vlastně jen tak unplugged, potichu, na rockovou skupinu až nezvykle jemně. Andy jakožto bejvalej jedinej profi hudebník nám občas dával pěkný kapky, což mi bylo vzhledem k předchozímu hraní v ČZ a Hmyzofrenii neznámý. Pak sme to šli probrat do hospody U Rusů, kde se během večera pomalu slezla celá břevnovská elita. Z těchto sedánků pozdějš vznikly i 2 kazety nahrávek, který pořídil Andy a nazval je "Hovory u Rusů". Neuvěřitelný plácání hovadin a záchvaty opileckýho chvástání.
Pak se na nějakou dobu vyskytla možnost zkoušet v bejvalym protiatomovym krytu kousek nad Dlabačovem, kde sme dokonce někdy v roce 1993 parkrát pozkoušeli s ČZ a Hmyzofrenií. Co víc, zkušebnu obývala nějaká metalová parta a její bubeník Janko nám nabídnul svý služby. Ne že by byl úplně špatnej, ale absolutně necejtil povahu skladeb, který sme měli v repertoáru. Pořád do toho řezal jak hluchej do vrat, takže sme sice v půlce prosince troufale zahráli v hostinci Na hrádku pro cca 5 lidí a následně v tichosti se rozloučili jak s Jankem, tak i se zkušebnou.
První jakž takž vystoupení po novym roce sme si vodbyli na Půl cesty, kde hrál Bubák se svym bandem. Jelikož nám stále chyběl bicmen, Bubák se uvolil, že vypomůže. Zahráli sme na rozehřátí diváků 5 skladeb, je z toho pořízenej i videozáznam. Na to, že sme předtim zkoušeli bez bubnů, to nebylo snad tak hrozný, každopádně já byl rád, když konečně začal hrát Elektrik Band. Nu což.
Dál sme chodili o víkendech na Břevnov, U Rusů potkávali legendární sestry břevnovské (Jana a Iva), pěkný divoženky. Starší Jana plánovala, že se bude věnovat hře na škopky, a tak sme se jednou rozhodli, že zajedem do mlejna u Okoře, kde místní obyvatelstvo mělo jakousi bicí sestavou oplývat. Po příjezdu na Okoř vyšlo najevo, že bubny sou ve frcu, takže sme jen tak jamovali, lehce zkoušeli, popíjeli a možná ve mlejně i přespali, to už si nepamatuju, každopádně asi měsíc na to, pří vítání jara sme pohostinnost domácích splatili menším koncertem a vypitím všeho, co se eště v mlejně vypít dalo. Druhej den sme si udělali výlet po okolí a uspořádali pod hradem památnej turnaj v petanque, kterej vyhrálo družstvo sociálů - Stromař a já.

Jaro 2003
Pořád bez stálýho bubeníka. Hledání všechno marný. U Medáků nás doprovodil na bubínky Jakub a eště jeden člověk. Andy pořídil vcelku profesionální záznam, z kterýho už bylo slyšet, že se zimní disciplína při zkoušení pomalu začíná vyplácet. Tejden před Medákama sme málem přišli vo kapelníka. Při práci se zřítil asi ze sedmi metrů dolů z hrušky a ošklivě si natklouk. Tehdy už bydlel v Přerově nad Labem, v takovym pěknym prvorepublikovym baráčku kousek za vesnicí, přímo u Labe. Ideální místo na zkoušení, kde se dal dělat brajgl až do rána, čehož sme hodněkrát o víkendech ochotně využili.
Tou dobou ná s napadlo, že bychom si mohli uspořádat svůj vlastní festival. Místo bylo jasný hned - Kryštofák. Teď zbejvalo vymyslet, koho zařadit do programu, a jak to zorganizovat. Oslovili sme Bubáka, ale jinak se nikomu nechtělo. Termín sme stanovili na poslední květnovej víkend, do programu zařadili Elektrik Band bez Zimáka, intermezzo obstará Popelnytzowo divadlo a na závěr Hery Fotr. Pár skladeb si s námi dal na foukačku Sandy ze mlejna. Pamětihodnym se stalo one man show místní figurky Vasila. Jeho vyprávění o tom, jak se dostal do Čech, zůstane zapsáno zlatym písmem. Lidí dorazilo asi 60, nějaká ta pětka se vybrala, takže Bubák s Olejníkem měli druhej den aspoň peníze na cestu domů. Celej víkend bylo nádherný počasí, všichni byli spokojený, takže to fiaskem neskončilo. V neděli po festivalu jsme pílili rychle zpět do stověžatý, aby Popelnytzowo divadlo stihlo ještě představení k dětskýmu dni na Půl cesty. To se též vydařilo, horší už to bylo s návratem z Pankráce domů...

Léto 2003
V Praze se naskytlo hraní krátce na to v Kavárně Vesmírna, kde pracujou mentálně postižený jedinci. Pěkný prostředí, ale vzhledem k pekelnejm vedrům vyrazila hudbymilovná obec z velkoměsta pryč a nás se přišli podívat asi 3 lidi. Na bubínek se připojil opět Jakub.
O dva tejdny pozdějc pořádal Stromař v domečku Garden Party u příležitosti svýho svátku, takže sme toho opět využili ke hraní. U vohně v zahradě seděli účastníci slavnosti a Hery Fotr si po vzoru Beatles nachystal instrumenty na střeše. Hrálo se při západu slunce a zásluhou pana Němce vznikla pěkná série fotek, z kterejch je patrný, že se večírek povedl. Bylo to i díky dalším neskutečnejm hláškám slečny Milušky, která podobnej výkon předvedla už při festivalu v Kryštofáku.
Léto plynulo a podařilo se vyjednat další dvě hraní. V Café opět jako předskok Bubákovi, kterej nás podpořil zase na bubny a v srpnu pak v mlejně na Okoři, kde probíhal víkend filmovýho mlsouna. Z počítače se promítaly filmy jako Naked Lunch, Salo, Metropolis atp. Hery Fotr dostal prostor společně s dalšíma 2 kapelama, ale lidi dorazili do mlejna asi předevšim na promítání, protože při posledních skladbách na nás koukala akorát Andyho Ála… Nu což.
Repertoár byl v tý době už celkem usazenej, kostru tvořily věci vod Velvetů (Rock'n'Roll, What Goes On, Waiting For The Man), Dylan (As I Went Out One Morning), pár vlastních (Švestka, Malý vagabund, Morbidní, Žába), občas Young (Rockin' In The Free World).
V závěru léta nás Koloděj pozval znova do Kryštofáku, abychom zahráli na akci pořádaný místo toho roku neuskutečněný Lipnice. V pátek večer se na Rendově chalupě narazil sud, u stodoly poskládal aparát a kolem půlnoci sme se do toho dali. Za bubnama se usadil sám Koloděj. Pak se k nám přidal na kytaru i Ondřej Slavík, ktrej uměl výborně i jiný Velvety, než co sme normálně hrávali, další Youngovky a vůbec sme si s chutí společně zabrnkali. Vzhledem k tomu, že Ondřej s Kolodějem se menovali Eroplán, nějakou dobu potom sme koketovali s přejmenováním kapely na průhledný Hery Fotr's Airplane.
Sobota proběhla ve znamení výletu na Ještěd a večer sme se utahaný přesunuli do hospody u Kryštofa, kde vystoupil Karel Vepřek, a po něm partička nějakejch jazzmanů. Chlapci sice uměli hrát, ale… Někdy v jednu ráno byl vyvolán na scénu Hery Fotr. Stromař ani nemoh stát, museli mu přinýst židličku. Ovšem při pohledu do publika bylo vidět, že studený čumáci z konzervatoře těžko rozhejbou alkoholem zmožený těla. To dokáže akorát rokenrol!
Hlavním výsledkem hraní v Kryštofáku bylo, že sme v jedný osobě získali dalšího kytaristu a zpěváka vyšších tónů.

Podzim 2003
Podzim přinesl další pozitivní věc. Po roce hledání nám samo nebe seslalo bubeníka! Při jednom standardním posezení v Alvě se tam objevil Kamča. Slovo dalo slovo, panák panáka a bylo hotovo.
Krátce na to Ondřej dohodl hraní v Mnichovicích na oslavě narozenin Indiána, takže sme rychle s oběma přírůstky pozkoušeli, co se dalo a zafungovalo to dobře. Ve vechtrovně u Mnichovickýho nádraží sme zahráli ve sklepě, jako správnej androš, lidi byli spokojený, my též a tejden na to se rýsovala další akce, tentokrát svatba.
Svatba byla církevní, konala se kousek vod Budějárny v katolickym kostele sv. Františka z Assisi. Jelikož sme s takovouhle věcí zatím neměli tu čest, trochu nervozity před hraním tam bylo. Nakonec vše dobře dopadlo, lidi tančili, svatebčanům sme zahráli klopotný Pale A Blue Eyes a v závěru večera vznikla nová původní skladba Sluníčko. Vztahovalo se to k aktuální události - zatmění měsíce, na což údajně čumělo lidí tisíce. Pěkně sme se tam i nadlábli, svatby sou celkem příjemný hraní, nikdo nekouká na korunu a jídla habaděj. Andy pořídil další nahrávku, která zněla velmi dobře, pestrej zvuk tří kytar, rytmika skvěle šlapající, textům taky celkem rozumět. Ke konci roku se zdálo bejt všechno na dobrý cestě k nehynoucí slávě Hery Fotra.

Zima 2003-04
Tak trochu sme zkoušeli, trochu chlastali, ale vystoupení sme dali až k mejm narozeninám v lednu. Sezval sem do Café několik přátel, dal do placu dva sudy Plzně a lidem sme to pěkně vosladili. Myslel sem si, že nebudu muset hrát, jenom v klidu poslouchat, ale pak mě to stejně nedalo a připojil sem se. Veskrze vydařený, Hráša totálně na plech spadnul z barový židle, Kamča rozmlátil několik sklenic a na cestu domu sme si vzali do autobusu eště flašku fernetu, prostě večírek.
Jaro sme přivítali v Café na půl cesty v plný sestavě a společně s holčičím bigbítem Fakt Mothers. Rodinná party téměř. Hrozně dobře se nám hrály Fuckin' Up a Down By The River vod Younga, tam byl k nezaplacení Ondřej.

Jaro 2004
Jednoho dne sme jeli na tradiční zkoušku do Přerova a Stromař nadhodil, že se dostaví jeden kámoš vod Zpěváčků, kterej umí na klávesy, harmoniku a bubínky. Na nádraží dorazila pozoruhodná postavička - Bolek. Jak bylo zvykem, oznámili sme mu, že si eště před zkouškou koupíme nějaký pití, pivo, víno a tak. Nato z Bolka vypadla zásadní perla: "No to já si taky koupim něco k pití, já sem totiž alkoholik." A byl členem kapely. Přes víkend sme hudebně spíš blbnuli a v neděli se šli občerstvit k Indiánovi, kdy cestou do hospody Sára mistrně ulovila křepelku. Ale to už se rychle blížil konec jejího krátkýho anarchistickýho života.
V půlce dubna oslavil Kristusky Stromař s několika kamarádama v Modřanskym biografu, takže sme opět zahráli, ale byla to trošku blamáž. Všichni na hadry i zvuk nic moc, naštěstí díky podnapilosti to asi nikomu až tak nevadilo. Závěr vystoupení okořenil p.Beneše svými wrestlingovými kousky.
Možnosti hraní se v tý době sypaly jedna za druhou. Tejden po Modřanech tu bylo pozvání do Jizerek na Kódlovu veselku. Cestou sme navštívili Lucinku s Honzou na jejich chatě v Janově nad Nisou a vpodvečer dorazili na horskou chatu Ahojka. Atmosféra v horách jak z nějakýho anglickýho filmu, mlha, lezavo, Horor horor vysoká jsi. V chalupě bylo ale dobře. Pivo teklo proudem, pečený kuřata nám téměř lítaly do huby. Z nějakýho důvodu se nedostavil Andy, takže sme se střídali na basu s Ondřejem. Svatebčani posilněný alkoholem se rychle rozjeli, předevšim Kulíšek s Kolodějem řádili jak černá ruka. Kulíšek neustále padal Stromařovi do mikrofonu, samá legrace. Během večera poprvé vystoupila kapela Pipouš & spol., tehdy se ště nemenovali Tudor & Hliňák. Bubnoval s nima taky Kamča, stydlín Pipouš krákoral svý texty zády k lidem, ale androš jak se patří. Jelikož se chodilo kouřit ven z chalupy, postávali sme u voken a sledovali do půl těla svlečený hipíky, co se klátěj do rytmu hudby podivnýho rokenrolu. Kdo by šel náhodou vokolo a nakouk dovnitř, asi by nechápal. Končilo se velmi časně s ránem…
Pokračování v oslavách se konalo u Jičína ve Valdštejnský loggii na narozeninách Houby. Byla strašná zima, hráli sme venku na dvoře zase s Tudorem & Hliňákem, pak se tak nějak jamovalo, začlo chcát, proto se účinkující přesunuli do průjezdu za vraty. Nástroje a všechno vod bláta, vypili sme hodně piva a rumu a příjezd do Prahy si už nějak nemůžu vybavit. Ba jo, obědvali sme v Jičíně U Šuků, kde se mělo za necelýho půl roku vodehrát další významný sezení.
Pak sme si dali měsíc pauzu a už bez Ondřeje a eště bez Bolka zahráli p. Kysilkovi ke čtyřicátinám na Novodvorský v Golf Clubu. Existuje další z Andyho nahrávek, opět ne úplně k zahození.

Léto 2004
V červnu zahráli Stromař s Bolkem na androšský party u Mariánek, my vostatní to nějak nezvládli, ale kapela byla avizovaná jako Hery Fotr, takže se to dá brát jako regulerní vystoupení.
Už delší dobu byl domluvenej náš skromnej příspěvek na červencový veselce p. Olejníka u Rafa. Hery Fotr se na jeden večer dostal do opravdu velmi vybraný společnosti - Strašidelný elektrik band, NohaBand, Harmasan, konVRZek, Kachny šejdrem, Už je pozdě, Dynamo (výborný kladenský vykopávky hrajou Cream, Hendrixe atp.). Na škopky zaskočil Haxna a co na tom, že sme vlezli na pódium až kolem druhý ráno a vypnuli nám asi při pátý písni proud. A vůbec co na tom, že se Olejník vlastně nakonec nevoženil.
Tejden na to sme si udělali výlet do Jizerek, protože Pipouš nám dojednal vystoupení v Lázních Libverda. Vyrazili sme už v pátek odpoledne s tím, že si ještě všechno přejedem ve zkušebně Tudora & Hliňáka v Liberci. Předevšim sme se ale občerstvovali v nálevně U Krakonoše a zkoušení zbylo na noční dobu, ale moc se to nelíbilo sousedovi zahradníčkovi, kterej každou chvíli prudil. Druhej den sme se přesunuli do Libverdy, což je vod Liberce celkem kousek, takže zbyl čas i na poležení u rybníka. Klub Stodola bylo rozlehlý hospodářský stavení, odhadem tak pro 250 lidí. Majitel nám řekl, co a jak, kde se dá přespat a my sme se chystali na večer. Z Liberce dorazil jako první fanoušek Raskolnikov, ale jinak nic. Spustili sme a když bylo zhruba 3/4 repertoáru za náma, začali se trousit lidi. Ála mezi nima chodila a vybírala do čepice. Vzali sme to všechno eště jednou vod začátku a na konci večera zjistili, že nějaký peníze přece jenom budou. Hospodskej nám věnoval litr rumu, takže výdělek celkem ušel. Neděli sme strávili koupelí v nedaleký nádrži, a po cestě do Prahy nám Stromař ukázal hospodu U Čonků, kam chodil v Kosmonosích na pivo, když tam pracoval.
Parný léto pokračovalo dalším hraním hned následující tejden v Café na Půl cesty. Pozvali sme si jako předskok Pipouše s Tudorem a těšili se na společnej zážitek. Jenže… Bylo skutečně velký horko a parta z Liberce použila k přesunu starší výrobek z Boleslavi a po cestě ho několikrát slušně uvařila. Čas kvapil, takže nezbylo než vyslat Andyho, aby přivez aspoň Kamču s bubnama. Dorazili tak akorát a Hery Fotr předved asi nejlepší výkon v historii kapely. Škoda, že si nemoh zahrát i Tudor & Hliňák, večer se vydařil. Nahrávka, pořízená Kolodějem na diktafon je toho důkazem i při snížený kvalitě záznamu. Zato škodovčička byla téměř na vodpis.

Podzim 2004
První podzimní vystoupení jsme provedli opět ve Valdštejnský loggii na narozeninách Evky a Koloděje. Úvodní část koncertu sme se museli vobejít bez Kamči, kterej dorazil s Kýžou až před půlnocí. Zaskočil za něj bubeník z další pražský kapely, co tam taky hrála. Jejich jméno už je z paměti vymazáno. A nechyběl ani Kuba Hlobil se svým jazzem. Zajímavej byl i druhej den. Před návratem do Prahy sme se stavili na oběd v restauraci U Šuků, a tim startovalo další dobrodružství. Spolustolovníkem byl Standa Penc, známý kozí aktivista a jeho historky nás bavily natolik, že se nám nechtělo ještě jen tak končit. Po obědě a několika pivech a rumech sme vykonali cestu zpět do loggie a na chvíli poseděli u ohně. Jelikož tam zbyla už jen jedna flaška vína, rozhodnuto pokračovat někde jinde v Jičíně. Z hospody na náměstí nás vyexpedovali po jednom pivu, nechtěli, abychom si zpívali. Nabalil se na nás i jeden postarší bezdomek a my hledali nějakej podnik, kde budou mít pochopení pro naší dobrou náladu. Cestou k Pencovi do Milkovic sme takhle prošli asi 5 náleven… Ráno na kozím vršku bylo překvapením pro všechny zúčastněné, nikdo si moc nevzpomínal, jak sme se tam dostali. Dopoledne proběhl zrychlenej přesun do Prahy a kouzlo opět vyprchalo.
Oslava se konala i další tejden, tentokrát veselka Lucky a Honzy. Na statku v obci Držovice u Litoměřic se sjelo tradiční publikum, na rožni se připravoval pašík a sud s pivem byl v permanenci. Na úvod sehrálo Popelnytzowo divadlo absurdní kousek od I.Vyskočila, a poté na scéně předvedla své umění kapela SM Lomoz. Sice tolik nelomozili, ale neúměrně dlouhá zvukovka protáhla jejich vystoupení tak, že HF přišel na řadu zase někdy kolem půlnoci. Patřičně upraven pivem a komickými cigaretami předvedl spíš horší výkon, přesto se vděčné posluchačstvo komíhalo do rytmu psychedelicky zábavního bigbítu.
Andymu se mezitim podařilo nějak vyjednat koncert v klubu Cross, kousek vod metra Holešovice. Termín vyšel nešikovně na neděli večer, což předznamenalo i výkon některých členů HF. Nejdřív bylo třeba dopravit Kamču z LBC, kam sme se vydali se Stromem už v pátek. V hospodě Na starym městě bylo útulno a příjemně až na to, že sme na závěr dostali přes hubu. Stromař jako správnej kapelník se zastal svýho bubeníka, a to se nelíbilo některejm místním buzerantům. Ale vem to nešť. V sobotu už sme byli připraveni ve Zličíně na zkoušku v plný sestavě. Šlapalo to báječně. Po zkoušce hodil Andy mě a Bolka do Modřan, že se pěkně vyspíme a další den to pude jak po másle. Jenže ouha. Nějak sme se s Bolem sekli v jednom nonstopu, kam dorazil eště i Erben. No, dopadlo to bídně. V Crossu před naším vystoupením ještě dávali nějakej divadelní kus, z kterýho si teda moc nepamatuju, nějaká parodie na něco. Začali sme asi v 10 večer, diváků cca 6, dorazil pan Němec s Redhead a taky Heather. Lepší bylo pak posezení po. Ale celý to mam v nějakym oparu. Ale aspoň sudetskej udělal pěkný fotky (jedna z nich později použitá na live CD).

Zima 2004-05
Poslední den roku se většinou všichni někam rozprchnou, ale torza HF a Tudora si dala sraz a zajamovala po silvestrovsku na akci pořádaný Kolodějem v Bolkově u Hostinnýho. V hospodě U Petry na nás byli hodný, měli levný žrádlo i chlast, takže novej rok sme přivítali v dobrý náladě, i když notně zmaštěný. Přesunuli sme se pak eště do Pilníkova ke Kolodějovi, a tam se definitivně dorazili U Slunců a ve Stáčírně. Rokenrol holt vyžaduje nasazení celýho člověka absolutně.
Ani ne za měsíc sme se ocitli v Pilníku znova, protože náš manažer pro východočeskej region Koloděj zařídil pro HF vystoupení na akci Borovnice, kousek vod Nový Paky. Přijeli sme spořádaně v pátek večer, ale naprosto nespořádaně zničili svoje tělesný schránky opět U Slunců a ve Stáčírně, což se v den koncertu projevilo u někerejch členů kapely pocitama zániku a umírání. Naneštěstí bylo nutno ještě něco předvést před lidma. Plnej sál, předskokani JJ Neduha, místní kapela Zatmění a Krásný nový stroje. Ty se zrovna z pódia nehrnuli, takže sme čekali asi do půl jedný v noci a kocovinu léčili, jak se dalo. Andy nahrál koncert přímo z mišpultu na minidisk a ráno sme při poslechu překvapeně zjistili, že to bylo sice jako vo život, ale zvuk celkem slušnej. Do Prahy se nikomu zjevně moc nechtělo, takže sme pokračovali v konzumaci až do večera. Najednou Stromaře napadlo, že by eště rád poseděl s Bubákem. Zázrakem sme se teleportovali do Prahy a sedli U Karla. Konec víkendu v nedohlednu. Dorazil Bubák, Heather, p. Beneše. V nonstopu hraní a pití piv. Nikdy to neskončí.
Jak už to v případě HF bejvá, během týdne nás čekalo eště půlcestí, který sme si vyloženě vychutnali. Shodou všech možnejch i nemožnejch náhod se mezi diváky objevil Ota Š., což mě potěšilo natolik, že sem ho ukecal, ať místo obvyklýho proslovu Pavla S. poví během koncertu o HF něco von. Něco zamlel, ne tak rozvlekle jako obyčejně Pavel, a pak sme spustili. Za Kamču poprvé na bicí zaskočil Filip, kterej jinak bubnuje v Junku. Osvědčil se a stal členem kapely. Hotovo dvacet. Mam takovej pocit, že sme po koncertě dostali celkem dost peněz a já to šel roztočit s I. na Žižkov do Vystřelenýho voka, vostatní se zdejchli mě neznámo kam.

Hledání novýho ksichtu
Jaro 2005
Začátkem jara sme dali dohromady to slavný live CD z Borovnice i s obalem a začali distribuovat. S pomocí bráchy sem napálil asi 50 kopií, který sme směňovali buď za 30 kaček nebo pivo nebo panáka. Všechny sme udali a dál už se mi to množit nechtělo, takže si to lidi můžou mezi sebou šířit jak je libo.
(Ne)zkoušeli sme teď už vlastně akorát s Filipem, kterej do HF zaplul naprosto přirozeně, už sme nechtěli Kamču tahat z LBC, i když eště jednou sme si ho vypůjčili do Souterrainu na oslavu narozenin jedný undergroundový Lucie. Byla to slušná jízda. Vystoupila tam s náma eště kapela Třináctá komnata, takovej hadr rokenrol. No, opili se všichni pěkně. Ve sklepě byl strašlivej kravál, ale hrálo se nám dobře. Dokonce sme předvedli novou skladbu s textem vod Bondyho, kterou sme večer předtim nazkoušeli u Stroma na plechárně. Po vystoupení se zase kapela rozklížila do všech stran a jak vyplyne z věcí příštích to byl zřejmě poslední koncert v tý podle mě nejsilnější sestavě HF.
Andy se chystal na svatbu s Alenkou a času moc neměl, takže sme z nudy chtěli kapelu trochu zviditelnit a zeslyšitelnit. Pacouš nám vyjednal s jednim svým kamarádem DJem profil v Rádiu 1. Vo půlnoci... Se Stromem sme se na to důkladně připravili Na Břežance a v Balbínce. Cosi sme do éteru plkali a pouštěli songy z živáku. Trvalo to asi půl hodiny, DJ klad stupidní dotazy a naštěstí to skoro nikdo neslyšel. Tolik vo mediální prezentaci HF. Ale stihli sme přitom eště avizovat další vystoupení.
Vzhledem k tomu, že Bolek hrál s HF a Slumem, už dlouho byl na spadnutí společnej koncert. Místo konání bylo jasný – na Hrádku v Břevnově. Slum začal přesně v sedum večer, pěkně jim to hrálo. HF po delší době bez basáka, Andy to kvůli svatební cestě nestíhal a pomalu to vypadalo, že na HF definitivně sere. Nicméně na Hrádek dorazil i Řechtákův spolustromař Dick se svou ženou Veronikou, z který vypadlo, že kdysi basovala s uskupenim Nářez brouků na palouku. Slovo dalo slovo a brzy byla zkouška v plechárně. Verča si přitáhla silný kombo a bezpražcovou basu, napsala si tahák a za domácí úlohu dostala naučit se, co zvládne.
Mezitim si nás objednal pan Šmejkal na svoje třicátiny, který hodlal oslavit v kuželně kousek nad patologií na Karlově. Bylo dohodnuto, že akci eště vodehraje Andy, protože zařídil zvučení z Půl cesty. Hraní mělo proběhnout na zahradě u kuželny, ale celý vodpoledne pršelo, a protože měl vystoupit i Jolly Joker s drahym aparátem, báli se a chtěli to přesunout dovnitř. Tam by se vešlo asi tak 20 lidí, takže sme doufali, že se počasí umoudří, a taky že jo. V šest večer se mraky roztrhaly a sluníčko vylezlo. Lidi se postupně trousili, ale za HF sem tam vokouněl akorát já. Kolem osmý už sme byli komplet, ale Jokers opět začali dělat fóry, že nic nepučej. Stromař musel pro Andyho kombo do Strašnic, ale pak už sme konečně spustili. Alenka asi 10 minut zachytila na video, takže máme i obrazovej dokument. Někteří dokonce na Čerpadlo tančili, a pak sme se strašně vožrali, takže si nic moc nepamatuju.

Léto 2005
Párkrát sme se sešli na plechárně už s Verčou a zkoušeli na další oslavu, tentokrát Dickových narozenin. Ta proběhla koncem června v Lysolajích v Pepově ateliéru. Nejlepší na celý akci bylo to, že nám předskakoval slavnej Red Baron se vzdálenym příbuznym Pavlikem. Na zahradě před stodolou bylo pěkně, takže sme jako obvykle popíjeli a večer střihli taneční kousky. Dorazila i paní Dana Němcová, takto Veroničina tchýně z prvního manželství, čímž se undergroundový kolečko uzavřelo.
V létě přišel Stromař vo plechárnu a HF se na nějakej čas odmlčel.

Podzim 2005
V říjnu Hery Fotr nebyl vybrán mezi kapely na hraní k narozeninám Evky & spol. v Loggii, ale já tam měl vystoupit s Tudorem a asi tejden před tim se ozval Ondřej, že taky jede, dal mi za úkol naučit se nějaký Youngy, že dáme jam. Vyrazit se chystal i Andy čili stačilo jen ukecat Řechtáka a Bolka a mohli sme to tam rozbalit i bez oficiálního pozvání. Z Prahy sme nakonec vyrazili s Andym a Kamčovou Jíťou. Strom a Bolenius to vzdali. Bylo nádherný počasí, v Loggii připravený pití i něco k snědku, po dlouhý době sme se přivítali s Ondrou a přemejšleli, co zahrajem. Nejdřív bylo Popelnytzowo divadlo s osobitym zvtárněnim Fausta, pak se sešeřilo a ve sklepě udeřil bigbít. Zvláštní sestava Andy, Ondřej, Kamča a já. Ale šlo nám to celkem dobře, dali sme i takový věci, co sem v životě nehrál, např. Půlnoční myš vod Plastiků, velká legrace. Tradičně Velvety, Younga a něco Fotra. V průběhu večera se na pódiu eště vobjevil Kuba Hlobil s kapelou, pěkná písničkářka, psycho jazz se Svíťou a nějakym anglánem na ságo a v závěru Tudor & Hliňák, kdy už byli všichni v různejch stádiích intoxikace čimkoli. Během hraní hrdinně zmizel vod basy Broněk, a pak sme to utli. Spánek byl nutnej. Druhej den sme poměrně civilizovaně zmizeli ve stejnym složení zase do Prahy.
Na státní svátek byla veselka Markéty a Filipa v Lysolajích, kde sme poprvé zkusili dvě basy. Andy se kroutil jak had, že to neni vono, Stromař diplomaticky řek, že nikoho vyhazovat nebude, takže nakonec sem byl kromě svatebčanů nejspokojenější já, protože se mi zdvojený nástroje vždycky líbily – kór rytmika – Andy jede melodii a Verča syrovej punkáčskej podklad, eště kdyby se podařilo někdy skloubit Kamču a Filipa na bicí dohromady, to by teprve byl hukot! Před HF zahrál eště Filip se svojí další kapelou Junk, hezká zpěvačka, muzika šlape, sice nejsem vysloveně milovník týhle hudby, ale příjemný. Po zábavě sme pak seděli ve vlahym večeru u vohně, Strom hrál na španělku, podávalo se pečený sele, pivo teklo proudem a zdálo se, že HF opět nabírá dech, sice nezkouší, nový songy nedělá, ale hraje mu to pořád dobře.
Na prvního prosince sme si dali opětovný dostaveníčko se Slumem. Erben mi v létě nabíd dočasnej záskok místo pracovně vytíženýho Zelího na kytaru, ale po jeho návratu byla nabídka prodloužená, že v kapele můžu hrát klidně dál s nim, což mě potěšilo, sice ubylo volnýho času, ale Slum je hudebně jinde než HF, takže změna nemusí bejt na škodu. Tentokrát se hrálo v Hospůdce nad Viktorkou, bylo i nějaký čtení poezie (Nanka a Šumák), sklepní místnůstka kolem osmý večer nabitá k prasknutí a už sme to řezali. Nedjřív Slum, kde se pár posledních koncertů stalo módou začít country motivem z Bolkovejch kláves a vůbec westernový šaškárny v podobě klobouků a dlouhejch koženejch kabátů. S hudbou to moc nesouvisí, ale ať si přidou na svý i čumilové, který si seděj na uších. Jen sem se stačil dojít vychcat a už sme s Bolkem pokračovali na druhý směně v HF. Jelikož se nad Viktorkou musí končit v deset jako skoro všude poslední dobou, na fotrovskou produkci zbylo něco přes půl hodiny. Vzali sme to netradičně vod Julie přes Vagabunda, Andy s Filipem šlapali jak dobře namazanej stroj, ale nevycházely nám konce, nezkoušení je znát. Na závěr voblíbený velvetovky a najednou byl konec. Andy po koncertě vesele prohodil, že to “bolo rychlé a stručné” a šli sme se napít, někteří dokonce i ožrat.

Zima 2005-06
Stromař vegetil na Okoři, do Prahy se moc nevypravoval a HF tiše zahníval. Až v únoru sme se dohodli opět se Slumem na Hrádku. Celá akce málem dopadla totálnim fiaskem. Erben kalil 4 dny v kuse, Bolek se k němu den před hranim jako věrný bojovník v poli připojil. Samozřejmě nezapomněli nám vostatním říct, ať koukáme přivézt aparát ze zkušebny, a přísahám bohu, že nebejt zkušebna 5 minut vod Hrádku, vysral bych se na to. Nakonec se všechno podařilo pozapojovat a připravit k vystoupení. Slum neměl bubeníka, my baskytarist(k)u. Filip se statečně po velkym přemlouvání ujal škopků a na poprvé se Slumem vystřih víc než slušnej set. Erben sotva stál na nohou, ale svý si jakž takž vodskřehotal. Pak sme si dali pár kousků i my. Teda nejen pár kusů hudebních, i těch tekutejch. Druhejch jistě bylo drobet víc. Ale závěr večírku vše napravil. Zelí popad španělu, Járus skřipky a hrálo se a hrálo, až sme byli bez peněz, Stromař vzal tágo a jeli sme domu.
Ke svejm 35. narozeninám si Řechták chtěl zahrát v Souterrainu, kde by současně proběhla oslava narozenin Kamily R. z Vikadla. Ta si pozvala Bubáka a spol., takže sme se všichni těšili, že opět po letech budem hrát s Elektrik bandem. Aby to za něco stálo, HF si na jeden večer pučil zkušebnu Slumu, a tam sme se snažili během těch pár hodin vypilovat (za střízliva) pokud možno co nejširší repertoár. V Souterrainu bejvá děsivej zvuk, čili Andy navrhnul, ať vemem aparát z Café na Půl cesty, což je záruka kvality. Hraní bylo rozvržený tak, že SEB začne, pak dáme něco my, a pak eště každej jedno kolečko. Večer probíhal příjemně, lidí tak akorát, v jednu chvíli ho vokořenil kdo jinej než Erben, kterej zase dorazil výrazně upraven alkoholem a po jeho pozdravu: "Nazdar, vy idioti!", se pár lidí zarazilo, ale jinak dobrý. Pikantní na jeho přichodu bylo to, že se měl tu dobu v K. Varech léčit na lázeňskym pobytu. No nic. Zvuk byl skutečně prvotřídní, každej slyšel každýho, zahráli sme si fajn a myslim, že ani posluchači nepřišli zkrátka.

Co dál?
Jaro 2006
Tim se příběh pomalu dostal do současnosti a jak to bude dál, nikdo pořádně neví. Poslední nová skladba vznikla před rokem, koncertů proti nadšeneckejm začátkům výrazně ubylo a i personálně to nevypadá nadějně. Andy se co nevidět pustí do stavby domku mimo Prahu, Filip se chystá z Prahy taky zmizet, takže... Zachovejte nám přízeň.

Léto 2006
Kdo přišel poslední červnovou neděli do Bezručovejch sadů na Vinohradech, měl možnost shlídnout každoročně pořádanou Fotovernisáž Jirky Štefana a dalších fotografů, nazvanou “Poděkování jaru”. K poslechu zahrála v parnym podvečeru kapela Triryby, společnej projekt Andyho a jeho slovenskejch krajanů Světlany a Palce. Po jejich zhruba hodinovym bloku příjemnejch skladeb z jazzovym nádechem se kytary chopil Řechták a s Andym šoupli pár heryfotrovek. Došlo i na pravděpodobně českou premiéru skladby B. Dylana “Yea! Heavy And A Bottle Of Bread”, pak eště něco Velvetů a večer doklopýtal až k půlnoci, kdy už toho měli všichni plný kecky a hlavu. Věc HF je stále votevřená.
Uprostřed letních veder proběhla jedna zkouška ve mlejně u Okoře, bylo to celkem k ničemu, protože zrovna ten pátek se přihnala bouřka a vypad proud v širokym okolí, takže sme jen tak zabrnkali už skoro v noci. Druhej den sme lelkovali, Bolek bolkoval a užívali si stínu v chladivejch zdech Stromařova chlívku.
Jinak se nedalo v tom horku dělat lautr nic.

Podzim 2006
Aktivita se omezila na pouhopouhou jednu zkoušku opět ve mlejně, tentokrát přijel i Andy a na bicí bušil Keboun, jeden z místních obyvatel. Noční jam přilákal do chlívku pár posluchačů a diváků, který se kymáceli do psychedelickýho běsnění, znělo to vážně dobře. Opět sme zůstali sami s Bolkem a v sobotu vyrazili směr Praha s oblíbenou odbočkou ke stánku u Jaruš v Okoři a dožili víkend na Kanálce.
Přitom se nabízelo pár možností hraní: Svrkyně (akci pořádal v hospodě u Macháčků Řehy a zahrál tam koncem září SEB+Dynamo, povedenej večer se z toho vyklubal), Stamina, Lábusovo narozeniny v Lounech, snad i něco dalšího se rýsovalo. Jenže tu nemohl ten, pak zas tamten, bubeník veškerej žádnej, a tak sme doklopýtali až do prosince, kdy se odehrálo poslední setkání v roce 2006 - polozkouška na Prašňáku u Viktora, taky stromolezce. Byla to spíš taková předvánoční besídka s nějakym alkoholem v druhym plánu. Stromař nás seznámil s novou vlastní skladbou, takže sme si nadělili do novýho roku jakejsi nejasnej příslib, že snad tedy už...

Zima 2006-07
V lednu sme seděli s Řehym Nad Viktorkou a do restaurace vstoupil bejvalej bubeník a současnej kytarista Slumu Standa. Slovo dalo slovo, fernety protekly hrdlem a měli sme jak mávnutím kouzelnýho proutku člověka na bicí.
V rychlosti byly domluveny nějaký zkoušky, který se už pravidelně vodbejvaj na Prašňáku, já si pořídil novou kytaru a kombo, Řehy vzácnou chorobu a mohli sme se připravovat na vytoužený hraní společně s fotry Sketovými.
Koncert byl domluven na oblíbené místo - hospoda U myšáka v Borovnici, kde sme před dvěma roky nahráli jedinej oficiální nosič HF. Spoluorganizátor Koloděj zajistil i spaní v Myšákově penzionu, takže sme s lehkym srdcem dorazili na místo konání v sobotu vpodvečer. Nechytili sme sice s Andym, Álou a Jiřím Š. divadelní představení spolku Truhla Teatro, kde učinkují někteří členové kapely Sketa Fotr, ale večer plynul i tak příjemně a na pódium sme se po Sketě dostali v celkem přijatelnym čase, nějak kolem jedenáctý.
Do Borovnice se sjíždí hudbymilovné publikum, takže opět bylo hodně lidí, spousta jich tančila, nevadilo ani to, že sme museli hrát jen na komba, do beden byl ozvučen pouze zpěv. Playlist se možná zachoval, já si nepamatuju, co všechno zaznělo, ale snad to špatný nebylo.
Jako obvykle se večírek protáhnul až do velmi brzkých ranních a další historky vstoupily do dějin kapely.

Jaro 2007
Ani sme nestačili vydejchat zájezd do Borovnice a už nám Pipouš nabídnul libereckou Staminu, kde by byla možnost vystoupit společně s Tudorem & Hliňákem. Když sme zalistovali v análech, bylo zjištěno, že HF dosud neměl tu čest v legendárním sklepním prostoru zahrát, takže nás čekal další výlet. S androšema z LBC nás poutá dlouholetý přátelství, a tak nějak bereme Tudora & Hliňáka jako mladšího brášku, ostatně byli jsme u jejich prvního koncertu v roce 2004 v Jizerkách na Kódlově veselici.
Bolek se z nějakýho důvodu omluvil, takže kapela byla ochuzena o melodickou sekci, ovšem i s tim si dokážem poradit. Pro cestu na sever sem využil po delší době služeb žlutýho autobusu a s panem Němcem strávil veselou hodinku při placatce rumu, gró skupiny se dopravovalo dodávkou, kterou laskavě opět zapůjčil Stromařův chlebodárce.
Ve Stamině se dle místních zvyklostí začíná drobátko později a kolem devátý Pipouš & co. do našlapanýho klubu začnou valit svůj svérázně pojatej androš. Za ty roky na scéně už se celkem vyhráli a jednoznačně nás všechny přesvědčujou, že trocha liberecké ostrosti je kvalitně namíchaná směs legrace, sociálně kritických špílců, country punku a buhví čeho eště. A navíc se při tom kraválu daj některejm lidem do pohybu i nohy a řádí se na parketě vostošest. Jen tak dál, chlapci!
Pak už si nabrousíme a vosolíme kytary pěkně nahlas my, Standa vodklepe první čtyři a mydlíme to jak vo život. Tak jako vždycky. Tanečnice a tanečníci sou na nohou vod začátku, měli sme to jednodušší, už nám je rozehřála předkapela. Proplejtáme se repertoárem, dochází i na nějaký novinky - zazněla tušim Oh, Sister vod Dylana, eště v celkem ne zrovna nazkoušený podobě, ale publikum beztak houby poznalo. V přestávce Řehy zjišťuje, že měl celou dobu uladěnou D strunu do H, což Andy suše komentuje: "Zdálo sa mi to akosi rozladené, ale mal som pocit, že je to Poláček." Inu, viník byl pro všechny případy v záloze.
Nakonec všechno dobře dopadlo, zahráli sme, co bylo v našich silách a vrhli se na občerstvení. S kolegy Tudory si přátelsky a upřímně navzájem pochválíme předvedený výkony, je to chlapské, čestné a tentokrát skutečně na místě. Obě hudební tělesa si zasloužila ten večer uznání.
Kdybysme se neznali tak dobře, asi by bylo těžký ve Stamině - teda na domácím poli Tudora & Hliňáka - jakkoli soupeřit vo to, kdo je lepší. Známe se, a tak to neni žádnej souboj, každej si hraje svý a všichni dobře vědí, že lepší je pochopitelně Hery Fotr, i když se vo tom nemluví nahlas, prostě to tak je.
Už je to skoro vomletá fráze, ale doprovodnej program při a po koncertech Hery Fotra bejvá neméně náročnej jako vystoupení samo. Hraní v LBC nebylo výjimkou. Když sme ve Stamině všechno vypili, tlupa vyhnána do noci táhla městem, Stromař si lebedil ve vozíku ze supermarketu a za doprovodu španělky krákoral Muchomůrky. To sme se nasmáli, když byl nepozornym řidičem Standou vyklopen na dlažbu. Část unavený společnosti se odebrala ke spánku v pohostinnym azylu u Kamči a Jíti, zbytek šel nabrat síly do oblíbený benzínky a počkal statečně na východ slunce. Druhej den sme se každej po svym přemístili zpět do Prahy a všechno se rozplynulo zase jako sen.

na den čarodějnic nám kapelník dojednal hraní v Lokti u Karlovejch Varů...provozovatelé místního kempu na břehu Ohře jsou jeho dlouholetí kamarádi, a tak si poručili kapelu Hery Fotr, aby jim obstarala zábavu na veselce u příležitosti jejich svatby...a to my umíme: svatby, křty, dřív nebo pozdějc i funusy

zbytek kapely kývl jako jeden muž a mohli jsme vyrazit...kdyby to bylo tak snadný, že jo

Klávesista právě prochází v zaměstnání zkušební lhůtou a nesmí si vzít ani dovolenou, roznášet dopisy a rekomanda a různé sociální příspěvky je natolik zodpovědná a dobře placená procházka, že to prostě NELZE...samotné příběhy ze života listonoše by bohatě vydaly na pokračování Čapkovy Poštěvácké pohádky, věčné čekání na Boleka, ale on nakonec vždycky příjde...než o tom možná jindy

k věci: skupina A ve složení baskytarista A., jeho manželka A., kolega staromládenec J. a moje maličkost odjela z Prahy už v brzkém pondělním odpoledni a po cestě jsme si stihli prohlídnout zříceninu hradu Andělská hora, z níž je nádhernej výhled do Karlovarskýho kraje

v Lokti sme se objevili s velkou časovou rezervou a zbyla tedy i chvíle na procházku městem, který je v kombinaci s hradem téměř geniálně stavitelsky řešený a rozhodně stojí za vidění...bohužel v hradě samotnym měli zavřeno, ať něco zbyde i na příští návštěvu

kolem sedmý večer sme sjeli do kempu pod městem a zaregistrovali, že svatební společnost už se nachází v poměrně pokročilý fázi zábavy...na uvítanou sme dostali výbornej zabijačkovej guláš a další prasečí pochoutky, prý byli kvůli celé té slávě obětováni dva čuníci, jeden z nich se zrovna zvesela točil nad ohněm

na dotaz, jak je to s tekutým občerstvením, dostáváme od šťastně vrávorajícího novomanžele jednoznačnou odpověď:

- jen bumbejte

a nám se dvakrát řikat nemusí

skupina B: Ř. se snoubenkou T., bubeník S., klávesista B. a kamarád V. přijíždí v devět večer, rychle všechno zapojíme a kolem desátý na to deme

zvuk je dobrej, sehranost horší, publikum odpadává, tak si to snažíme užít aspoň každej zvlášť, podle toho to vypadá...pustim se do Sympathy For Devil vod Stounů a po vodzpívání je mi jasný, že tejden budu jenom sípat...smutný zjištění: už neutáhnu ani jednu věc, hlasivky se zauzlovaly a hotovo

v pauzách konzumujeme vše, co bar nabízí, já si vybral pro tento večer točenou kofolu a červený víno, de to k sobě dobře a než odbije půlnoc, dobře litr jihoslovenského suchého v sobě mam, kofoly asi tak 2x tolik

nejstarší účastník veselky, jakýsi pán, snad z přízně nevěsty se ptá našeho kapelníka:

- on s vámi hraje ten slavný Pavlíček? (to jako že já)

- i kdepak, vypadá jako on, skoro se tak i jmenuje, ale hraje mnohem lépe (to taky jako že já?)

novomanželka září štěstím...my se rytmicky snažíme společnost zvednout na nohy a daří se to až po žádostech vo punkový vypalovačky, ty zatim příliš nazkoušený nemáme...nějaký Visáči, ale moc toho neni...místní nepřizpůsobivý občan menšinového etnika drapsne kytaru a zbytek kapely se chytá na Humusáka vod E!E...asi nejlepší kus celýho večera

pak už toho necháme a A. dělá poslechovou diskotéku: oblíbenec Bregovič roztancuje i polomrtvoly, Joplinka: Take another little piece of my heart now, baby!

- tu miluju, tu chci zahrát na pohřbu, hlásí s plamínkama v očích T.

její snoubenec Ř. kontruje:

- já ti jí klidně zahraju

je to vcelku pěkná veselka...tak to se vožeňte

a uvolněně polykáme další jedy, využíváme celou škálu barevnýho alkoholickýho spektra: vodka, zelená, absint, rum, fernet...paměť úspěšně zresetována a já se nepozorovaně odplížím spát do auta

druhej den dopoledne vylejzaj zombíci s různejch úkrytů a hodlaj vypít zbytky z předchozího večera a noci...padá na mě smutek...ždímat legraci z vopotřebovanejch těl i duší je marný jako nutit slepýho k sledování záběrů průmyslovejch kamer

už se mi chce pryč, ale musim počkat, až se vrátí výletnická skupinka z Lokte, aby mě někdo vodvez domů

loučíme se s kapelníkem:

- musim Vám říct, že hrajete celkem dobře na kytaru

- díky,vy taky pěkně zpíváte

- určitě líp než vy hrajete

je to přesně úplně opačně než na pohřbu, kde se chodí na krchov s pláčem a do hospody už radostně...odjíždím s A. a A., mlčím skoro celou cestu, jen vepředu se občas ti dva kvůli ničemu štěkaj, takže se kousek před Prahou ptam:

- v čem je výhoda manželství?

- to má spoustu výhod

- vážně? jaký například?

- těch je

- jednu jedinou chci slyšet

- tobě by to připadalo všechno jako klišé

- aha, klišé, děkuji

tak to se nežeňte

-----------------------------------------------------

o státním svátku k výročí konce druhý světový války bylo v Praze větrno a vůbec pošmourno, a tak sme byli hrozně rádi, že si tolik lidí udělalo čas a přišlo podpořit do Café Na půl cesty naší společnou věc — HERY FOTR

vzhledem k tomu, že snad poprvé dorazili všichni učinkující naprosto střízliví, vystoupení se nad očekávání vydařilo...někteří z řad posluchačstva a diváctva se dušovali, že to byl vůbec náš nejlepší koncert

například pan B. jistě nemá zapotřebí foukat nám cukr do prdele, ale pochvala vod něj potěší dvojnásob, a tak sem si s chutí dal pár Morganů a hřál mě pocit dobře odvedenýho díla

ze svýho pohledu musim říct, že se mi hrálo fajn, celá kapela šlapala výborně, a tak mě zamrzelo pár kiksů, který se stejně vyskytnou...nemusely by...třeba kdybysme zkoušeli, jenže je společnou touhou hrát absolutně bezchybně?

prostě to bylo hezký a užili sme si to všichni prima...děkuju vám, kamarádi spoluhráči, děkuju moc

------------------------------------------------------

Další štací byl open air festival Rozmarný léto u Pigiho v Radotíně. Tam už sem si rok před tim zahrál se Slumem, takže nový místo akorát pro ostatní HF. Příjemný prostředí u vody, učinkující na igelitem krytym pódiu a před nim velkej plac, kde si lidi můžou dosyta zatančit. Bylo nám umožněno vystoupit hned na začátku programu, protože sem pak nutně musel do dolíčku, kde se chystala sláva: poslední zápas v druhý lize s Viktorkou, kterej už nemoh změnit nic na tom, že Bohemka de opět do první ligy. S kapelou to souvisí pramálo, ale já sem opět zapropagoval klokany v zelenym triku. Hráli sme necelou půlhodinku, takový rozehřívací, standardní vystoupení. Slez sem z pódia a mazal na vlak, takže jak to pokračovalo nevim. Pravděpodobně leckdo skončil na maděru, ale to už překryl nános času.

Léto 2007
Po dvou měsících nečinnosti navrhnul Bolek, že bychom si mohli udělat výlet do Úterý, což je vesnička kdesi mezi Plzní a Karlovejma Varama a účastnit se dalšího festivalu Babí léto. Proč ne, řekli sme si? Standa už repertoár ovládal bravurně, takže sme se jen tak ze cviku tejden před výletem rozhodli pro menší soustředění v mlejně u Okoře, kde měl též probíhat jakejsi festival. Taková nějaká alternativní Okoř či co. Pršelo a byli sme na vážkách, zda se na to nevykašlat a dát pořádnou zkoušku v Břevnově. Nakonec sme vyrazili do mlejna, bez Andyho, ten měl jako obvykle zrovna něco důležitějšího. Na místě zjišťujeme, že organizátorů je víc než publika a kapely předváděj svý umění spíš nahodile. I tak je nám je doporučeno nespěchat a zatím se občerstvit, neboť učinkujících je prý mnoho. Z nudy se přiopíjíme, ale pak nakonec něco zahrajem. Při Čerpadle najednou na pódium vstupuje bubeník jiný kapely počne s demontáží bicí soupravy Standovi pod rukama. Důvodem je údajný překročení limitu pro každou kapelu. Kdo ho stanovil? Prapodivný móresy, šmitec, končíme. Řehy spravedlivě nasrán řeší nastalou situaci prudčí argumentací, za což se mu pozdějc dostane na stránkách kapely Postižená oblast pochvaly. Umanutý frontman. Touto cestou zdravíme postižence. Na mlejně už nikdy, zní ortel.

A tak sme si další víkend jeli spravit chuť do západních Čech. Hrát se mělo v pátek večer, s tim, že sobotu pojmeme vodpočinkově, protože Řehy se v neděli ženil a já byl vybrán co svědek. Vyrazili sme teda v pátek vodpoledne a opět bez Andyho, vraj dovolenka alebo čo. A stejně sme hráli až v sobotu, přitom pořád v Úterý. Jak k tomu došlo? Po příjezdu a milém přivítání nám místní organizátorky lehkomyslně doporučej, ať se domluvíme s vostatníma kapelama, kterejch včetně nás má bejt šest, že pořadí neni nijak striktní, a tak si celkem snadno vyjednáme, že bychom mohli hrát jako třetí. Fajn. Všechno začíná asi v půl devátý, to už zhruba hodinu sedíme v restauraci a po večeři si krátíme dlouhou chvíli pivkama. V průběhu večera všechny dohody pozbejvaj směroplatnosti a my sme odsouváni až na konec, a aby toho nebylo málo, dovídáme se, že nám asi ani nikdo nepučí bubny. Bolek běhá sem tam a snaží se zachránit, co se dá, ostatní kapely kolegiálně zarputile mlčej. Sednem ke stolu a radíme se, zůstat, i když nikdo neví, do kdy anebo se okamžitě sebrat a vodjet do Prahy. Zůstáváme. Asi ve dvě ráno, totálně vožralý a nasraný vtrhneme na pódium. V publiku zůstaly jen ty nejtvrdší nátury. Dostanou co proto. Vztek z nás jenom cáká a zahrajem asi nejpankovější set kariéry. Za odměnu a místo honoráře nám organizátorky nakrájej pár klobás a já vochutnam už někym přede mnou konzumovanou gulášovku. Chlapci toho nemaj dost a nad ránem mi ve spacáku zní jejich jam session. Cestou domů stavíme na voběd a sme rádi, že sme rádi. Nedělní svatební obřad dopadne dobře a my si dáme pauzu až do prosince.

Podzim a zima 2007-08
Řehy se dal do stavění domečku na pozemku, kterej koupil kousek za Prahou v Úholičkách a pokud se nepletu, eště v tý původní kůče sme si jednou zaskoušeli. Nešel tam proud, tak se muselo jet na elektrocentrálu. Pak to Řehy strhnul a pustil se do celodřevěný stavby.
A my se mohli pustit do přípravy na předvánoční besídku, kterou tradičně pořádaj lidi kolem Mirko Ali Horáčka a dřív se konávala v Malostranský besedě. Teď s ohledem na kompletní rekonstrukci Besedy byla akce přesunuta do Mánesa a my pozváni k předvedení svejch hudebních kvalit. A že všechno špatný je k něčemu dobrý, bylo to kupodivu na základě toho, že nás Horáček viděl na tom zkurvenym Babim létě v úterý a prej se mu to moc líbilo. Přes Milana E. nám dal echo a doporučil zařídit aparaturu.
Andy znova zavrtěl hlavou, že nemůže, příčinou snad tentokrát bylo něco stále nedořešenýho kolem jeho domečku v Sazený, to by vydalo na samostanej příběh.
Zhruba tejden před sme požádali basáka Slumu Luďka, zda by nezaskočil. Přece jen v Praze je třeba se ukázat v nejlepšim světle a bez basy to holt neni a neni a neni kurva vono. Při jedný zkoušce se Luďek všechno podstatný nadřel a zbejvalo akorát ukrást v Břevnově aparát. I to sme zvládli, ale při vodnášení beden nás vodchyt místní správce Jeff a byl velice pohoršen, že sme mu nedali vědět dopředu a že si chtěl s někym zahrát. Drze sme se mu vysmáli, kdo dřív příde, ten dřív mele. Smůla, ale to už někteří naskáli do aut, já do tramvaje a frčeli k Mánesu.
Tam se dovídáme, že k tanci a poslechu bude hudlat i další soubor, Tony Škrášek se svym rokenrolovym gangem. My první. Připravili sme fidlátka a když se Mánes zvolna zaplnil, spustili sem, prvně i Cold Turkey vod Lennona, pak standardní repertoár a na závěr i tak trochu jamování, Bolek na bicí v Heroinu odved slušnou práci. Pak už si jen užíváme při rokenrolu a večírek končí sežráním perníkový chaloupky, kterou měli v Mánesu původně jen jako dekoraci. Zdála se mi jaksi tvrdá, ale komu by to vadilo.
Druhej den je třeba vodvézt pracovní náčiní zpátky do zkušebny a já zaspim a na místo srazu přijedu, když už je Řehy naloženej a z Jiráskáče na mě troubí, že můžu jet zase domu. Tak sme uzavřeli rok 2007. Žádná sláva, ale ne úplně průserovej. Takovej heryfotrovskej.

a pokračování jindy

Koncerty Heryho Fotra:
2.11.2002     - veřejná zkouška v Kryštofově údolí (hospoda u Kryštofa)
14.12.2002    - veřejná zkouška v hostinci Na hrádku (Praha 6)
6.2.2003      - předskok Strašidelnýmu elektrik bandu v Café na půl cesty (Praha 4)
22.3.2003     - veřejná zkouška v mlejně u Okoře
6.4.2003      - komorní vystoupení u Medáků (Praha 6)
31.5.2003     - miniFestival ZDOLA v Kryštofově údolí (společně s SEB)
14.6.2003     - veřejná zkouška v Kavárně Vesmírna (Praha 1)
28.6.2003     - Garden Party v Přerově nad Labem (na střeše)
24.7.2003     - předskok Strašidelnýmu elektrik bandu v Café na půl cesty
23.8.2003     - veřejná zkouška v mlejně u Okoře
19-21.9.2003  - 2x na festivalu v Kryštofáku místo Lipnice (společně s Eroplánem)
1.11.2003     - oslava Indiánových narozenin (vechtrovna u Mnichovic)
8.11.2003     - veselka na Habrovce v kostele sv. Františka z Assisi (Praha 4)
24.1.2004     - Poláček's 30th birthday anniversary v Café na půl cesty
18.3.2004     - vystoupení v Café na půl cesty (společně s Fakt Mothers)
16.4.2004     - Řehák's 33rd birthday anniversary v Modřanském biografu (Praha 4)
24.4.2004     - Kódlova veselka v Hraběticích (horská chata Ahoj)
22.5.2004     - oslava Houbiných narozenin (Valdštejnská loggie v Jičíně)
29.5.2004     - oslava narozenin pana Kysilky (hřiště minigolfu Novodvorská, Praha 4)
26.6.2004     - The UNDERGROUND PARTY (Rankovice u Teplé)
23.7.2004     - nesvatba Olejníkova (klub u Rafa, Praha 6)
31.7.2004     - koncert v Lázních Libverda (Stodola klub)
5.8.2004      - koncert v Café na půl cesty
2.10.2004     - oslava narozenin Evky a Koloděje (Valdštejnská loggie v Jičíně)
9.10.2004     - veselka Lucinky a Honzy v Držovicích na statku
28.11.2004    - koncert v klubu Cross (Praha 7)
31.12.2004    - jamování s Tudorem & Hliňákem v Bolkově (hospoda U Petry)
30.1.2005     - koncert v Borovnici (hospoda U myšáka)
3.2.2005      - koncert v Café na půl cesty
9.4.2005      - oslava Lucčiných narozenin v Souterrainu (Praha 2)
21.5.2005     - společný koncert se Slumem v hostinci Na hrádku (Praha 6)
4.6.2005      - oslava 30. narozenin pánů Šmejkala a Dvořáka v kuželně Horská (Praha 2)
25.6.2005     - oslava Dickových 39. narozenin na kopci v Lysolajích (Praha 6)
22.10.2005    - oslava narozenin Evky a Koloděje (Valdštejnská loggie v Jičíně)
28.10.2005    - veselka Markéty a Filipa na kopci v Lysolajích
1.12.2005     - společný koncert se Slumem v Hospůdce nad Viktorkou (Praha 3)
10.2.2006     - společný hraní se Slumem v hostinci Na hrádku (Praha 6)
4.3.2006      - oslava narozenin Kamily a Řechtáka v Souterrainu (společně se SEB)
25.6.2006     - společný vystoupení s kapelou Triryby na fotovernisáži Jirky Štefana & spol. v Kafárně na kus řeči Bezručovy sady (Praha 2)
10.3.2007     - společnej koncert se Sketou Fotr v Borovnici (hospoda U myšáka)
24.3.2007     - společnej koncert s kapelou Tudor & Hliňák v klubu Stamina (Liberec)
30.4.2007     - veselka Péti a Járy v kempu u Lokte
8.5.2007      - koncert v Café na půl cesty
16.6.2007     - na festivalu Rozmarný léto u Pigiho v Radotíně (Praha 5)
11.8.2007     - veřejná zkouška v mlejně u Okoře
18.8.2007     - na minifestivalu Babí léto v Úterý (západní Čechy)
15.12.2007    - společně s kapelou Rock´n´Roll Gang & Tony Škrášek na předvánoční besídce (Mánes, Praha 1)
16.2.2008     - Bolek's 33rd birthday anniversary Na Břetislavce (Praha 6)
27.9.2008     - babí léto v Kryštofáku
6.12.2008     - se Slumem, mikulášská merenda v dejvický nádražce (Praha 6)
7.2.2009      - Birthday Glorification v Žatci (se Slumem a Sladkým koncem)
18.4.2009     - Miloš Frýba presents Los Orechos, Triryby & HF (dejvická nádražka)
13.6.2009     - na fesťáku v Kryštofáku
10.12.2009    - s Harmasanem Na Slamníku (Praha 6)
30.1.2010     - Marcela’s birthday in dejvická nádražka (+ Nevidim + Slum)
13.2.2010     - zkušební koncert v Malostranský besedě (+ SEB)
2.4.2010      - Loocy’s birthday v Souterrainu (+ Lord Mayor Idiot)
23.4.2010     - Punk Rock’n’Roll Night v Modrý vopici (+ ŠPvML, Hejtman a KKS)
29.5.2010     - oslava 35. narozenin pánů Šmejkala a Dvořáka v kuželně Horská
10.7.2010     - Malostranská beseda (+ SEB)
20.8.2010     - klub Borek u Suchomast u Zdic u Berouna u Prahy (+ SEB)
4.9.2010      - veselka Dony a Matyho ve Smědečku (jižní Čechy)
17.2.2011     - noc psychedelie a poezie v Matrixu (Praha 3)
18.3.2011     - křest CD v Malostranský besedě (+ SEB + Harmasan)
20.5.2011     - v klubu u Rafa (+ Byl pes + Nohaband)
16.10.2011    - 4. Trávobraní u Špičky ve Václavicích (Jizerky)
8.12.2011     - křest knihy Hugo Šlika, společně s Původním Burešem (Café v lese, Praha 10)
24.2.2012     - Žižkovská noc 2012 (Hospůdka nad Viktorkou)
15.6.2012     - oslava padesátin pana Němce na hřišti Dragoun Břevnov společně s Akce Praha (Praha 6)
18.9.2012     - s Echt!em ve Vagoně (Praha 1)
21.9.2012     - veselka Kuby Vrány v Libiši (u Neratovic)
8.12.2012     - 10 let HF v Dejvický nádražce (+ SEB)
22.1.2013     - s Echt!em ve Vagoně
22.3.2013     - s Continue... Na Slamníku
30.4.2013     - Čarodějnice v Poteplí (+ P.S.)
11.5.2013     - Československý undergroundový večer U Prince Miroslava (Praha 5)
17.6.2013     - U Prince Miroslava
7.9.2013      - Šumákův 3. kanálový mejdan (Modrá vopice, Praha 9)
12.10.2013    - Večer melodických tónů UNDERGROUNDU U Prince Miroslava
1.12.2013     - Čuňas 60+1 U Prince Miroslava (+ Vokatá, Bobeš a Sladký konec)
5.12.2013     - mikulášská merenda na Parukářce (Praha 3)
20.12.2013    - adventní večírek v klubu Kanál, Mělník, střední Čechy (+HERNABAR+SLUM)
18.1.2014     - Poláček’s 3010th birthday party UPM (SEB+MESSI A TAK+HARMASAN)
7.5.2014      - křest Šumákovo nový knihy Na Okraji v Soutterrainu (+SLUM+SLADKÝ KONEC)
7.6.2014      - Československý večer věnovaný jihočeskému regionu UPM
6.8.2014      - s HARMASANem ve Vagoně
13.9.2014     - Šumákův 4. kanálový mejdan (Modrá vopice)
28.2.2015     - Šumačka 60 Na Slamníku (+Eman E.T.+Slum+Tera ignota)
15.5.2015     - společně s Tudorem a Hliňákem v Ateliéru (Liberec)
22.5.2015     - společně s Konvrzkem a Nohabandem U Rafa
30.5.2015     - oslava 40. narozenin pánů Šmejkala a Dvořáka v kuželně Horská
22.8.2015     - společně s Tudorem a Hliňákem UPM
27.2.2016     - 4. Hadrbál - Liberecká výšina (+Tep sklepa+Vepřové komety)
29.4.2016     - společně s HARMASANem v Míšeňský na Malý Straně
28.5.2016     - KOZA FEST v Oldřichově v Hájích (Jizerky) +TUDOR & HLIŇÁK +ASFALTO +TRILOBEAT
6.8.2016      - u Koloděje v Pueblo Hradčany u Českýho Dubu (Jizerky)
3.3.2017      - společně s Continue... v Míšeňský
23.9.2017     - pivnice U Zlatého lva (Tábor)
16.11.2017    - společně s Tudorem a Hliňákem v Ateliéru (Liberec)
17.11.2017    - společně s Tudorem a Hliňákem a The Důchod u Kocoura Bači (Hejnice)
24.11.2017    - na Marjáně s KKS + ULTRAPUNK + TOTEMS + ILUZE KONTROLY (Stříbrná Skalice)
11.1.2018     - PARALELNÍ UNIVERSITA JOSEFA ŠAFAŘÍKA (Klub Rusty Nail, Brno)
3.3.2018      - U Prince Miroslava (+Dobrá pěna)
14.4.2018     - Rocková Párty v Horní Vilímči (+Jiříkovo vidění +Edith)
5.5.2018      - Heldoffka 40 UPM (+Přeskopec)
19.5.2018     - Festival Vyosení při Slavnostech Květů ve Valči
25.8.2018     - Festival Napříč u Skaláka (Meziříčko)
15.9.2018     - společně s The Důchod u Kocoura
8.12.2018     - křest knihy M. Erbena UPM (+Hernabar +Motl´s Family Band)
13.6.2019     - UltraPunk & Hery Fotr & sólo Imlauf z Houpacích koní (UltraParník Tyrš, Praha 2)
29.6.2019     - Kiosek u přívozu (Lahovičky, Praha 5)
7.12.2019     - Šumák & Měsíc 50 v Modrý Vopici
27.6.2020     - oslava 45. narozenin pánů Šmejkala a Dvořáka v kuželně Horská
22.8.2020     - Pipoush’s Wedding u Kozy (+TRILOBEAT)